Druhy zubů
Existují čtyři základní druhy zubů:
- stoličky – slouží k rozmělňování potravy, člověk jich má celkem 12, jsou ploché s malými výstupky
- třenové – zuby podobné stoličkám, ale jsou menší
- špičáky k trhání potravy
- řezáky k uchopování a krájení potravy
Počet zubů
Vývoj lidského chrupu je velmi složitý. Původní počet lidských zubů byl 44, to znamená 22 zubů v horní a 22 zubů v dolní čelisti. S postupem vývoje zemědělství, dále s průmyslem a hlavně s tepelnou úpravou jídel se počet a tvar zubů upravoval. Dnes je ustáleno 32 zubů. Odchylky se však nemusí týkat pouze počtu zubů (nadpočetné zuby, menší počet zubů), ale i tvaru, kvality skloviny či zuboviny, ať již vrozené, či získané.
Zuby latinsky
V anatomii jsou jednotlivé lidské zuby popisovány jako:
- I1: Dens incisivus medialis (první řezák)
- I2: Dens incisivus lateralis (druhý řezák)
- C: Dens caninus (špičák)
- P1: Dens premolaris primus (první třenový zub)
- P2: Dens premolaris secundus (druhý třenový zub)
- M1: Dens molaris primus (první stolička)
- M2: Dens molaris secundus (druhá stolička)
- M3: Dens molaris tertius (dens serotinus, třetí stolička, zub moudrosti)
Vývoj chrupu
U lidského zárodku se chrup začíná vyvíjet asi v šestém měsíci. Od šestého do osmého měsíce dochází k prořezávání zubů – rostoucí zubní kořen tlačí korunku skrze dáseň. Zuby mléčné jsou jen dočasným souborem, ve kterém chybí třenové zuby. Říkáme mu dentes decidui nebo dentes lactei. Jako první prořezávají dolní vnitřní řezáky a pak horní vnitřní řezáky. Stálý chrup (dentes permanentes) je tvořen spolu s mléčným chrupem, ale je v klidu do pátého, šestého až sedmého roku, kdy jejich růst naruší kořeny dočasných zubů, což vede k jejich vypadnutí. Stálý chrup roste do čtrnáctého roku, kdy se prořezávají „sedmičky“ – druhé stoličky, a má navíc zuby třenové, které rostou hned za špičáky, teprve za nimi jsou pak stoličky. Zuby moudrosti se prořezávají jako poslední od patnáctého roku života.
Zuby moudrosti
Zuby moudrosti jsou třetí stoličky. Obvykle se prořezávají až během 18.–24. roku života. U současného člověka pozbyly svou funkci, protože měkká potrava nevyžaduje takové mechanické zpracování v dutině ústní, jako tomu bylo v daleké minulosti. V důsledku toho došlo ke zkrácení čelistí a třetí stoličky často nemají dostatek místa k tomu, aby se prořezaly a správně zařadily do zubního oblouku. U někoho se některá třetí stolička neprořeže vůbec. Jindy se třetí stolička prořezává šikmo nebo vodorovně; v tom případě je často vhodné její chirurgické odstranění. Problémy s prořezáváním zvláště dolních zubů moudrosti trpí až každý pátý člověk. Třetí stoličky jsou typickým příkladem monofyodontního zubu: vyrůstají jen jednou za život. Nejčastěji mají dva kořeny.
Osmičky – příznaky komplikací
Zuby moudrosti jsou někdy doprovázeny zdravotními problémy, včetně jejich retence, zánětu dásně a zubních cyst.
- Retence zubů – stav, kdy se zub nemůže z nějakého důvodu prořezat – může postihnout jakýkoliv zub, ale u zubů moudrosti je nejčastější. Při zánětlivých komplikacích hovoříme o obtížném prořezávání zubů (dentitio difficilis), při kterém se objevují bolesti, problémy s otevíráním úst, otok tváře nebo i vysoká horečka a celková schvácenost.
- K zánětu dásně často vede usazování plaku okolo třetí stoličky. Při oslabení imunity se zánět může rozšířit i na ostatní tkáně. Zvláště je-li zub prořezán jen částečně, nebo ještě navíc šikmo k ostatním zubům, je téměř nemožné odstranit plak, který se přirozeně usazuje na krčku zubu.
- Zubní cysta se někdy vytvoří, když buňky sedící na povrchu skloviny neprořezaného zubu – ameloblasty – pokračují v sekreční činnosti vytvářející sklovinu. Cysta může být infikována za vzniku zánětu čelisti nebo se může tiše zvětšovat. Oslabuje okolní kost a může způsobit až zlomeninu postižené čelisti.
U neprořezaného zubu může dojít k degeneraci zubního váčku, ve kterém se zub vyvíjel.
Zuby moudrosti – bolest
Zuby moudrosti, známé také jako třetí stoličky, jsou vzadu v ústech poslední v řadě. Z nejrůznějších důvodů je ale ne všichni z nás máme.
U většiny lidí se zuby moudrosti objevují v rozmezí věku 17 a 25 let a nepůsobí žádné problémy. U některých lidí jsou však takzvané retinované, to znamená, že uvíznou v čelisti, nemohou se proříznout dásní. To pokaždé nemusí vadit. Retinované zuby moudrosti často nevykazují žádné příznaky, ani nepůsobí bolest, a zůstávají v čelisti celý život.
Ale v některých případech retinované zuby moudrosti problémy způsobují. Místo okolo retinovaného zubu moudrosti může zčervenat a zduřet, můžete cítit bolest v čelisti, bolesti hlavy a zvláštní chuť, když blízko retinovaného zubu skousnete.
Zuby moudrosti jsou pozůstatkem z dávných dob, kdy jsme jedli mnohem jednodušší stravu a potřebovali jsme více zubů. V dnešní době mají lidé menší čelisti, do kterých se jim tyto „pozdní“ zuby často prostě nevejdou. Jakmile zuby moudrosti začnou růst, mohou vytlačovat jiné zuby a překážet ortodontickým pomůckám. Pouze zčásti prořezané zuby moudrosti mohou být také živnou půdou pro bakterie, jejichž hromadění může vést k vážným onemocněním dásní.
I když retinované zuby moudrosti žádné příznaky nevykazují, doporučují je někteří zubní lékaři chirurgicky odstranit, aby se tak zabránilo případným problémům v budoucnosti. Vytažení zubu moudrosti je naštěstí běžným ambulantním zákrokem, který se provádí v lokální anestezii. Stejně jako po jakémkoliv jiném chirurgickém zákroku je třeba v prvních několika dnech předpokládat reziduální krvácení, otok nebo podlitiny a omezit fyzickou činnost. Většina lidí se však zotaví rychle a snadno.
Porcelánové zuby
Rekonstrukci zubů lze provést pomocí takzvaných „veneers“. Jsou to tenké porcelánové fazety, které nahrazují vnější zubní vrstvu. Porcelánová fazeta se vyrábí v zubní laboratoři na základě otisku zubů klienta a teprve poté se nalepí na poškozený zub pomocí speciálního cementu. Tato technologie umožňuje úspěšně napodobit vzhled vlastního zubu a zároveň schovat pod fazetou všechny jeho vady. Porcelánové fazety „veneers“ se nasazují na přední zuby v případech, kdy jsou zuby již zničeny nebo změnily svou původní barvu. Porcelánové fazety umožňují dosáhnout potřebné formy a barvy a zároveň zuby chrání. Zub se stává pevnější a neliší se od ostatních zubů. Porcelánové fazety „veneers“ se vyrábějí v souladu s formou a barvou zubů klienta nebo podle jeho přání. Tato metoda umožňuje dosáhnout potřebného estetického efektu, minimálně ovlivňuje zub a je spolehlivá.
Zuby a orgány
Každý zub představuje nějaký orgán nebo část lidského těla. Nesprávná funkce zubu nebo jeho zánět dokážou podle některých teorií vyvolat onemocnění v té určité části. Pokud vás dlouhodobě trápí bolesti žaludku, například vlivem stresu, může se to projevit i na stoličkách neboli žaludečních zubech. Opakují se u vás záněty dutin a vedlejších cest dýchacích? Nechte si u zubaře zkontrolovat třenové zuby. V případě, že vás opakovaně trápí bolesti uší, nechte si zkontrolovat zuby moudrosti. Ty bývají jako první napadeny záněty, které dokážou vyléčit antibiotika. Trpíte na záněty močového měchýře nebo ledvin? Na ně mají vliv především horní řezáky. S největší pravděpodobností na nich máte nevhodně umístěnou plombu. Zuby mají vliv i na sex a hormonální rovnováhu. Není novinkou, že lidé s pěkným úsměvem a dobrým chrupem jsou atraktivnější a na první pohled upoutají. Pokud jsou přední zuby rozbité, značí to neplodnost, impotenci nebo hormonální výkyvy. Poslední špičáky pak ovlivňují chod jater a žlučových cest.
Chrániče zubů
Chrániče na zuby nejsou 100% ochranou proti úrazu. Chrániče zubů mohou částečně zmírnit povrchové poškození zubů a dásní, které je způsobeno nárazem zubů horní čelisti o dolní čelist. Chrániče na zuby však v žádném případě nechrání proti vyražení zubů či jejich jinému vážnému poškození. Nechrání také proti nárazům způsobeným pádem, silnými a tvrdými údery tělem, zbraněmi nebo jinými předměty.
Bělení zubů
Bělit zuby znamená dosáhnout dlouhodobě jejich světlejšího odstínu. Již od chvíle prořezání zubu do dutiny ústní začíná jeho původní odstín tmavnout. Příčinou jsou barevné pigmenty přijímané v potravinách a nápojích. Černé čaje, káva, Coca-Cola a červené víno jsou nejčastější původci zabarvení. Kouření, jako i žvýkání tabáku, se také intenzivně podílí na tmavnutí zubů.
Zuby mohou být přirozeně tmavší již při prořezání. Jindy jsou na vině antibiotika, často opakovaně podávaná v raném dětství. Takové zuby bývají zbarveny do odstínů žluté, šedé či hnědé barvy. Postiženy jsou buď všechny rovnoměrně, nebo jen některé. Změnu barvy způsobí i zvýšený příjem fluoru – fluoróza zubů. Ta je typická přítomností křídově bílých skvrn na jinak normálně zbarveném zubu. V těžších případech se jedná o skvrny v odstínech hnědé či šedé barvy. Zuby mohou být barevně handicapovány také při těžkých systémových onemocněních organismu. Podobně působí i nedostatek některých vitamínů během vývoje zubu. Úrazy zubů jsou další možnou příčinou vzniku jejich následných barevných změn.
Zubní váček
Vznik „váčků” je obvykle přisuzován dědičnosti, nekvalitním zubům, špatné imunitě a podobně. Příčinou je však vždy infekce šířící se ze zubu. A protože k infikování zubu dochází většinou díky zubnímu kazu, můžeme tvrdit, že stačí dobrá ústní hygiena, která vzniku kazu zamezí, a nikdo se „váčků” obávat nemusí. Stejně tak již dávno není „váček” důvodem k extrakci zubu, téměř vždy je léčitelný.
Autor: © Jakub Vinš
Foto: © dozemist