Alveolitis sicca
Alveolitida, laicky zánět zubního lůžka, je jednou z nejčastějších postextrakčních komplikací. Jedná se o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, hovoří se tedy o takzvaném suchém lůžku (alveolitis sicca). Nebo jde o rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci, a vzniká zánět po extrakci zubu. Tento stav se nazývá hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Následně dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázena silnými bolestmi. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se během alveolitidy vyskytnou vysoké teploty nebo schvácenost.
Při diagnostice alveolitidy lékař nachází prázdnou extrakční ránu, případně se zbytky potravy nebo rozpadlého koagula (alveolitis sicca) v místě, kde se nacházel zub. Pokud jsou v ráně páchnoucí zbytky koagula a zanícené okraje, jedná se o alveolitis purulenta (viz výše). Vhodný je v tomto případě drén (dren).
U alveolitis sicca přesná patogeneze není dosud známá, převládají dvě teorie vzniku: bakteriální a fibrinolytická.
Příznaky
Někdy se stane, že rána po extrakci sice bolet přestane, ale s novou, daleko větší intenzitou se objeví znovu, zpravidla se tak stane až třetí den po provedené extrakci. Je to způsobeno tím, že krevní koláč v ráně se působením mikrobů přítomných v ústní dutině rozpustil a obnažila se kost zubního lůžka. Tento stav, který je spojen s šedým a páchnoucím povlakem zubního lůžka (někdy je lůžko prázdné a vidíme jenom obnaženou kost), se označuje jako suché lůžko. V případě této komplikace je třeba, aby pacient co nejdříve vyhledal lékařskou péči. Ostatně bolest provázející tuto komplikaci je tak intenzivní, že k tomu pacienta donutí.
Jak vypadá suché lůžko
Zde můžete vidět obrázek, který vám napoví, jak poznat suché lůžko.
Jak dlouho trvá suché lůžko
Začátek potíží je obvykle udáván mezi prvním až třetím dnem po extrakci. Hojení po extrakci zubu je individuální. Zvýšené riziko vzniku alveolární ostitidy nastává, pokud je přítomna perikoronitis, periapikální infekce, periodontitis, gingivitis či malhygiena. Dalšími faktory vzniku jsou zejména kouření, užití orální antikoncepce, menses, anestetika (pro účinek vasokonstrikční složky), traumatická protrahovaná extrakce a nepřiměřená pooperační irigace extrakční rány. Při správné péči a klidovém režimu by se mělo suché lůžko zahojit během 7 až 10 dnů.
Suché lůžko bez bolesti
Je-li diagnostikováno suché lůžko, vždy se vyskytuje bolest. Suché lůžko se začíná projevovat bolestí obvykle až třetí nebo čtvrtý den po vytržení zubu. Na ráně se rovněž může objevit šedý povlak a zápach. Zubař defekt vyčistí a podpoří vznik nové krevní sraženiny. Nikdy neodstraňujte vzniklou krevní sraženinu – může se to stát i žvýkáním žvýkačky!
Léčba
Postup při léčení alveolitid je konzervativní a doba léčby je individuální. Cílem léčby je likvidovat infekci, tlumit bolest a podpořit tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně. Ošetření spočívá v masivním, ale šetrném výplachu rány vlažným antiseptikem, kterým se odstraní rozpadlé zbytky koagula nebo zbytky potravy. Následné lehké vtlačení mulového drénu smočeného v roztoku do rány tlumí vedle protizánětlivých účinků bolest, stimuluje tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně a epitelizaci jejích stěn a brání ulpívání zbytků potravy v prázdném lůžku. Drén je třeba denně vyměňovat po dobu cca 5–7 dní. Ránu lze ošetřit řadami postupů a záleží jen na zvážení ošetřujícího lékaře, který postup zvolí.
Cílem léčby je vytvořit ideální podmínky pro vznik nové granulační tkáně.
Šalvěj na suché lůžko
Šalvěj na suché lůžko se nedoporučuje okamžitě, ale teprve po dohodě s lékařem.
Prevence
Významná jsou i preventivní opatření zahrnující několik možností, které by měly omezit vznik alveolární ostitidy, přičemž je možné využít celkových nebo lokálních léčebných prostředků.
Patří sem:
Celkově podávané léčebné prostředky: kortikoidy, antibiotiky. Nejčastěji jsou doporučovány linkosamidy (klindamycin), dále penicilinová antibiotika (amoxicilin) a tetracyklin. Nevýhodou antibiotického podání je riziko celkové rezistence a dále možné komplikace plynoucí z přímé toxicity antibiotik, například působení na gastrointestinální trakt s alterací přirozené mikroflóry, projevující se průjmy, nevolností, zvracením, bolestmi břicha, a dále hematologické či nefrologické komplikace.
Lokálně podávané léčebné prostředky – mohou být podávány ve dvou formách:
- antiseptické výplachy dutiny ústní;
- intraalveolárně podávané prostředky.
K antiseptickým výplachům se užívají prostředky na bázi chlorhexidinu. Chlorhexidin je biguanidové antiseptikum s baktericidními a bakteriostatickými účinky na široké spektrum grampozitivních (streptococcus pyogenes, mutant, viridans, staphylococcus aureus) a gramnegativních bakterií (escherichia coli, klebsiela aerogenes). Účinek chlorhexidinu je také antimykotický a antivirový. Vedlejší účinky chlorhexidinu jsou lokální a reverzibilní. Nejčastější komplikací je vznik žlutohnědého zabarvení jazyka a pigmentace zubů. Doporučené užití chlorhexidinu je ve formě výplachů dutiny ústní, a to bezprostředně před výkonem. Pacient na 30–60 vteřin ponechá v ústech volně antiseptický prostředek. Obdobný výplach užívá 2x denně po dobu 7 pooperačních dní. Řada studií prokazuje, že dochází ke snížení alveolitidy téměř o 50 %, jsou-li výplachy prováděny každodenně po dobu 1 týdne.
Intraalveolární profylaxe spočívá v aplikaci léčebného antiseptického/antimikrobiálního prostředku přímo do extrakční rány. Velmi vhodnou metodou je užití chlorhexidinového gelu do extrakční rány na závěr výkonu. Gel se aplikuje pouze v jedné dávce.
Další variantou je otevřená metoda, při níž se užívá antiseptického působení jodoformu. Otevřená metoda spočívá v ponechání volné/otevřené extrakční rány, která se vytamponuje v korunkové části jodoformovým drénem. Ten svým antiseptickým účinkem chrání vzniklé krevní koagulum s následným hojením rány. Drén se po 3 až 5 dnech vyměňuje vždy za kratší, přičemž je extrakční rána pouze vypláchnuta fyziologickým roztokem. Po 2 týdnech se drén odstraňuje. Nevýhodou této metody je nutnost několika kontrol k výměně jodoformového drénu, což výrazně zasahuje do pacientova pooperačního komfortu, dále nepříjemný zápach jodoformu a pochopitelně i nemožnost užití této metody u pacientů alergických na jod.
Prevence vzniku alveolární ostitidy souvisí s dodržením zásad sterilního operování, preparací s minimální devastací kostní tkáně, dále s důslednou exkochleací lůžka a irigací rány v závěrečné fázi výkonu. Důležité je také poučení pacienta, aby první den po zákroku jen minimálně vyplachoval ústa, stejně tak aby dodržoval zvýšenou hygienu dutiny ústní. Velmi vhodné je instruovat pacienta nejen verbálně, ale také formou psané informace, kterou si může následně v klidu domova pročíst.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Stiller Beobachter