Černucha
Černucha má široké použití hlavně v Indii a na Středním východě. Používá se k okořenění chleba, pečiva, sýrů, luštěnin a podobně. Je součástí kari koření a různých druhů masal směsí. Má mírně ostrou příjemnou chuť, něco mezi cibulí, mákem a pepřem. Černucha je koření pro toho, kdo rád experimentuje. Dobře se doplňuje s koriandrem a novým kořením, saturejkou a tymiánem. Působí proti plynatosti, podporuje činnost žaludku, jater a střev. Dokonce působí proti střevním parazitům. V malých dávkách je to tedy koření prospěšné zdraví. V medicíně se semena používají k léčení dýchacích obtíží, alergií, horečky, chřipky, astmatu a rozedmy plic. Výzkumy ukazují, že zpomaluje některé formy rakoviny. Černucha setá ovšem není vždycky prospěšná, někdy může způsobit bolesti hlavy, v takovém případě je nutné vyhledat odbornou pomoc.
Damašská nebo východní
Černucha damašská (Nigella damascena) i černucha východní (Nigella orientalis) jsou letničky, které mají léčivé účinky. Pochází ze Středomoří. Využití najdou i v kuchyni.
Pěstování
Černucha setá se dá pěstovat i v Česku. Nejvíce se využívá na Balkáně, v Turecku, Indii a na Středním východě. Nejznámější je v Indii. Výsev semínek je možný od března do začátku května přímo na venkovní stanoviště. Klíčení obvykle trvá 10 až 20 dnů. Rostlina preferuje slunečné až pohostinné stanoviště. Ideální je humózní půda.
Recepty na použití
Takzvaný černý kmín má příjemnou vůni i chuť – lehce pálivou. Používá se podobně jako černý pepř, navíc i do pečiva.
Koláč s černuchou
Ingredience na těsto: 400 g hladké mouky, 200 g měkkého tvarohu, 150 ml oleje, 80 ml mléka
Ingredience na náplň: 200 g slaniny, 750 g čerstvých hub, 3 vejce, 250 ml 15% smetany, 250 g sýra (gouda, eidam), černucha
Postup: Nakrájíme slaninu na kostky a necháme na pánvi trochu opéct. Ke slanině přidáme nakrájené houby, krátce podusíme a necháme zchladnout. Připravíme těsto z mouky, měkkého tvarohu, oleje, mléka, špetky soli a kypřicího prášku do pečiva. Těsto vyválíme na 5–10 mm a dáme do koláčové formy (těsto nám vyjde na dvě koláčové formy o průměru asi 30 cm). Díky oleji v těstě už nemusíme vymazávat olejem. Těsto prsty vytvarujeme do formy a zbytek odřízneme. Na těsto rozetřeme houbovou náplň a zalijeme směsí smetany a 3 vajíček a 2 lžiček černuchy. Nakonec koláč posypeme strouhaným sýrem, ještě lehce posypeme černuchou kvůli mozaice a dáme péct při 180 °C přibližně 30 minut.
Hřebíček
Jako koření se používají květní poupata stálezeleného tropického stromu hřebíčkovce kořenného. Tento strom kuželovitého tvaru může růst do výšky 10 až 12 metrů. Hřebíčkovec kořenný má silný kmen a ve volné přírodě se může dožít věku 400 let. Listy jsou lesklé a tmavě zelené. Rudé květy mají žluté okvětní lístky. Poupata mají nejprve bledou barvu, ale postupně zezelenají a v době sklizně už mají zářivě červenou barvu. Obvykle se sklízejí, když dosáhnou délky 1,5–2 cm.
Léčivé účinky na zuby
Hřebíček obsahuje mnoho účinných látek, jako jsou například třísloviny, flavonoidy či silice. Využíván je přitom ve formě prášku, oleje nebo tinktury. Hřebíček má antibakteriální účinky a zároveň posiluje imunitu. Jedná se také o velmi účinné anestetikum a analgetikum, které dokáže pomoci k úlevě od bolesti. Toho je často využíváno v zubním lékařství. Pozitivně totiž působí při parodontóze (zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů), ale také v případě akutní bolesti dásní a chrupu.
Předávkování
Hřebíček není dobré podávat dlouhodobě, jeho nežádoucí účinky mohou být pro organismus nebezpečné. V běžných dávkách je však naprosto bezpečný, a to i v těhotenství a při kojení. Nebezpečí vzniká pouze při předávkování nebo při příliš dlouhé léčbě. Hlavní součást silice – eugenol totiž nepříznivě ovlivňuje krevní srážlivost a mohlo by dojít až k samovolnému krvácení. V koncentrované formě může hřebíčková silice způsobovat dráždění tkání (hlavně sliznice).
Pěstování
Hřebíčkovec patří do čeledi myrtovitých (Myrtaceae). Tento stálezelený, až 15 metrů vysoký strom roste na ostrovech jihovýchodní Asie a poloostrovech, například na Srí Lance, v Malajsii, na Madagaskaru a v Indonésii.
Recept na čaj
Preventivně se využívala hřebíčková zubní voda vzniklá prostým namočením několika hřebíčků do teplé vody. Tu si můžete připravit jako přírodní nechemickou dezinfekci snadno tak, že do malé termosky nalijete asi půl litru vody, přidáte 1 polévkovou lžíci hřebíčků a necháte je do druhého dne namočené. Ze stejné dávky lze připravit ještě jeden nálev s téměř shodným účinkem. Hřebíček vodu konzervuje, takže ji můžete používat tak dlouho, než ji postupně spotřebujete.
Tinktura
10 g hřebíčku a asi polovinu větší tyčinky skořice naložíme do 0,5 litru lihu (alespoň 60%) a necháme nejméně 14 dní uzavřené na teplém místě louhovat. Potom tekutinu přecedíme a uschováme v tmavé uzavřené láhvi. Tinkturou si pravidelně 2x denně vyplachujeme a masírujeme dásně.
Jitrocel kopinatý
Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách. Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností glykosidu jménem aukubin, čehož se využívá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníků i tlustého střeva.
Léčivé účinky
Jitrocel má latinský název Plantago lanceolata, je to trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi (čeleď) jitrocelovitých (Plantaginaceae). Na prvním místě se užívá při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, černém kašli, plicním astmatu, a dokonce i při tuberkulóze plic. Švýcarský farář Kunzle, samorostlý přírodní léčitel a znalec velké léčivé síly našich rostlin, píše: „Použít možno celý jitrocel, všechny jeho druhy, a to kořeny, listy, květy i semena. Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako koza i tehdy, když je ponoříme do másla. Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré stravě.“
Při bronchitidě a bronchiálním astmatu se výborně osvědčuje čaj připravený následujícím způsobem: do šálku studené vody přidáme kolečko citronu (byl-li něčím stříkaný, tak bez slupky) a jednu vrchovatou kávovou lžičku kandysového cukru, potom vše přivedeme k varu a necháme čtyřikrát až pětkrát vzkypět. Odstavíme a teprve potom přidáme jednu vrchovatou kávovou lžičku čajové směsi. Necháme vyluhovat půl minuty. V těžkých případech se musí připravit čerstvý čaj čtyřikrát až pětkrát denně. Pije se po doušcích tak horký, jak jen sneseme.
Semeno jitrocele působí proti tvorbě žlučových kamenů, užíváme-li denně 8 gramů. Sirup z jitrocele čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Správně bychom jej měli používat stále a brát denně před každým jídlem jednu polévkovou lžíci (děti jen čajovou lžičku). Průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2 500 semínek, ale na velké rostlině může dozrát až 10 000 semínek za rok. Pokud však jitrocel roste v oblasti chudé na živiny, semínek vznikne jen mezi 35 až přibližně 260. Některá semínka se uvolňují hned po uzrání, jiná zůstávají v klasu až do doby, než odumře a dopadne na povrch.
List a šťáva z jitrocele (květenství) se používají na menší rány, ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce. Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek při odvykací kúře.
Sběr
Pro získání účinné drogy je potřeba nasbírat listy mezi květnem až srpnem a poté usušit. Květní stvoly se před sušením musí odstranit. Samotné sušení listů jitrocele je složité, protože sebrané listy jsou náchylné ke zčernání a znehodnocení účinné drogy, jelikož dojde k hydrolytickému rozkladu glykosidu aukubinu. Z toho důvodu se nedoporučuje sbírat listy polámané či zapařené. Pokud jsou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou až olivovou barvu. Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm ve stínu, ale dá se předsušit i na slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit o teplotě do 40 °C. Droga má mírně nahořklou svíravou chuť a je bez zápachu. Účinná látka je náchylná ke kontaminaci a zničení, a tak je potřeba vyvarovat se nevhodného skladování.
Použití
Kvůli svým pozitivním účinkům se jitrocel využívá převážně k výrobě čajových směsí, které mají působit protizánětlivě a na trávení. Současně se z jitrocele vaří odvary při problémech s dýchacími cestami. Je to díky jeho schopnosti odhlenit dutiny. Jeho léčebné účinky jsou známy již od antiky, kdy byl využíván jako látka působící proti kašli, na opary, při kožních infekcích a jako protijed na vzteklinu. V lidovém léčitelství se využívá jako látka usnadňující potíže způsobené astmatem, záněty průdušek a jinými nemocemi dýchacích cest.
Čajový nálev: 1 vrchovatou čajovou lžičku listů na 1/4 litru vody, jen spaříme a krátce necháme vyluhovat.
Čajová směs: Jednu čajovou lžičku vrchovatě naplněnou směsí jitrocele a mateřídoušky (rovné díly) spaříme ve 1/4 litru vody.
Obklady z listů: Čerstvé listy jitrocele kopinatého umyjeme, na desce válečkem na nudle rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné místo.
Kadidlovník pravý
Kadidlovník pravý (Boswellia sacra) je vonná pryskyřice, která se získává z kmene kadidlovníku a používá především jako vykuřovadlo přes 5 000 let. Pryskyřice kadidlovníku je známa z bible jako dar tří králů Ježíškovi a byla používána již v dobách antiky. Kadidlo bylo tehdy tak vzácné, že se vyvažovalo zlatem. Jako balzám se kadidlo používalo již ve starém Egyptě při balzamování mumií. Stalo se natolik známé, že se jméno kadidlo začalo používat jako běžně vžitý název i pro ostatní vykuřovadla. Kadidlo se většinou nepoužívá čisté, připravuje se nejčastěji ve směsi s myrhou nebo s pryskyřicí benzoe (například v katolických kostelech).
Účinky
Asi nejznámější je využití kadidlovníku v prevenci a léčbě artrózy. Toto degenerativní onemocnění postihuje nejčastěji velké klouby dolních končetin, může se však objevit v jakémkoliv kloubním spojení. Kadidlovník je účinný při léčbě zánětů a otoků jak u artrózy, tak i u artritidy. Obsažená kyselina boswellová patří mezi látky, které jsou schopné modulovat metylaci genů, jež dokážou potlačit některé typy nádorového bujení, například kolorektální karcinom (rakovinu střev a konečníku). Díky svým výrazným protizánětlivým účinkům je kadidlovník velice efektivní i při léčbě zánětlivých střevních onemocnění, jako je ulcerózní a kolagenní kolitida či Crohnova choroba. Kyselina boswellová snižuje také aktivaci krevních destiček a omezuje jejich shlukování v cévách. Zároveň snižuje hladinu cholesterolu v krvi, a to až o 48 %. Výzkumy potvrdily účinnost kadidlovníkové pryskyřice také při astmatu. Rostlina je v tradiční fytoterapii využívána při poruchách paměti a její pozitivní vliv na mozkové funkce potvrdila i moderní věda. Dokáže například efektivně chránit mozkové buňky před poničením vlivem mozkové mrtvice, důvodem je opět její protizánětlivé působení. Kyselina boswellová je rovněž velice nadějnou surovinou kosmetického průmyslu, protože zlepšuje elasticitu pokožky, zlepšuje její ochranu před vnějšími vlivy a zpomaluje projevy jejího stárnutí. Když si v rámci jedné studie aplikovaly ženy po 30 dní krém s obsahem kyseliny boswellové na polovinu obličeje, došlo u nich k pozorovatelnému zjemnění, úbytku drobných vrásek, zlepšení pružnosti kůže a zmírnění produkce kožního mazu. Tento efekt navíc přetrvával ještě dva měsíce po skončení aplikace.
Při použití kadidla nebudete potřebovat ani zubní pastu, ani Listerin, ba ani léky na artritidu, otevřené rány, ekzémy, horní cesty dýchací, nervy, Crohnovu chorobu, cysty, deprese, cholesterol, tlak, cévy, astma a alergie. Podle posledních výzkumů výrazně pomáhá i při maligním melanomu, karcinomu močového měchýře a u většiny mozkových nádorů. Dým z jednoho kilogramu smůly Boswellia sacra umí dezinfikovat 3 000 krychlových metrů vzduchu během 30 minut.
Sazenice
Se sazenicemi je to problém. A ani samotné pěstování kadidlovníku do stáří alespoň 10 let, kdy už může dávat pryskyřici, nebude jednoduché. Na kvalitní silnou pryskyřici je třeba neúrodnou, kamenitou, vyprahlou půdu a hodně času. Zdá se, že jedinou cestou, jak si opatřit sazenice, je vydat se do míst, kde rostou, a tam ulovit sazenici a propašovat ji do ČR (nelegální!). Navíc je pravděpodobné, že u nás strom neporoste, je u nás jiné klima a půda než například v Súdánu a pryskyřice se sklízí ze starších stromů. Možné by to bylo snad jen ve velkém skleníku, kde by se simulovaly podmínky, jaké má doma. Top kvalita kadidla musí být světlounká, až do zelena (Hojari –ten nejzelenější, stojí na trhu třeba 30 eur/25 g). Na vykouření místnosti stačí několik slz.
Recept na olej
Kadidlový esenciální olej se extrahuje z pryskyřice stromu Boswellia sacra (kadidlovník pravý) nebo Boswellia serrata (kadidlovník pilovitý). K získání pryskyřice se na jaře nařezává kmen. Šťáva nacházející se v mezibuněčných prostorech na vzduchu tuhne v pryžovitou pryskyřici (klejopryskyřici). Přesné dávkování lze zaručit pomocí hotových preparátů. Jiné účelné aplikační formy v současnosti nejsou známy. Suchých kadidlových extraktů obsahujících bosweliové kyseliny se při zánětlivých onemocněních kloubů užívá třikrát denně 400 mg. Doma jej těžko vyrobíte.
Kramerie trojmužná
Kramerie, nebo také ratánie, je nízký keřík rostoucí v Jižní Americe zejména na svazích hor, ponejvíce v Bolívii a Peru. Léčivý je kořen, který obsahuje červené barvivo. Cestovatelé si všimli, že na místních trzích žvýkají starší lidé její kořen a mají i ve vysokém stáří všechny zuby a pevné dásně.
Účinky
Kořen prý chutná odporně a svíravě, ale díky vynikajícím účinkům je využíván do zubních past a ústních vod, hojí a léčí afty, záněty dásní. Jinak se z něj připravují léky proti průjmu, silné menstruaci, podpůrně léčí pohlavní choroby. Vzhledem k barvě kořene se jím také pančují červená vína.
Použití
V ČR se s ní setkáte jedině jako se součástí výrobků, například Aftosine Olimpex na afty, zubní pasty Lacalut sensitive s bylinami, past na zuby a balzámu na dásně Weleda a šamponu na lupy Sanotint.
Potočnice
Potočnice byla dříve používaná jako jakási náhražka hořčice. Listy této rostliny nacházejí uplatnění v salátech. Zbytek rostliny je po usušení používán jako koření. Léčivé účinky této rostliny se využívají už od starověku.
Účinky
Potočnice v čerstvém stavu obsahuje vitamín C, E, D a provitamín A. Obsahuje hořčičnou silici glykonasturtin a také důležité stavební kameny pro tělo, jimiž jsou železo a draslík. Dále také jód nebo síru. Ve Francii se jí potočnice jako salát nebo syrová zelenina pokapaná citronem, přičemž právě citron dodává potočnici tu pravou pikantní chuť. V drogeriích lze koupit i šťávu z potočnice. Pomáhá proti nedostatku vitamínů a proti jarní únavě.
Sazenice a pěstování
Potočnici můžeme mít po celý rok čerstvou. Pěstuje se stejně jako známá řeřicha. Rozdíl je jen v tom, že potočnice potřebuje k růstu květináč se zeminou. Nespokojuje se s trochou mokré vaty v talíři, která stačí řeřiše. Potočnice je jinak dosti nenáročná bylinka. Důležité je, roste-li venku v přírodě, aby byla u tiché tekoucí vody, která také v nejkrutější zimě nezamrzá. Většina zahrádkářů nemá k dispozici tekoucí vodu, proto musí pěstovat potočnici ve vlhkých truhlících nebo miskách, které umístí do stínu.
Dejte semena do sadbových misek, zasypte zeminou a udržujte stále mokré. Po deseti až čtrnácti dnech se vytvoří malé bylinky. Můžete si ale také vzít odnože potočnice z potoka, které v mokru rychle rostou. Poté, co výhonky potočnice dosáhnou délky 12 cm, mohou se poprvé řezat. Nejlepší listy na salát se sklízejí v letních měsících. Potočnici však můžete pěstovat po celý rok.
Potočnice podporuje chuť k jídlu, působí při poruchách trávicího traktu a má cholekinetický účinek. Používá se v podobě nálevu, někdy také i ve formě šťávy při poruchách žlučníku, při žlučových kamenech a poruchách žlučových cest.
Recept na použití
Ingredience: 75 g potočnice, šťáva z 1/2 citronu, sůl, kajenský pepř, 3 lžíce olivového oleje, 100 g tofu
Postup: Potočnici přebereme, opatrně opereme, osušíme a jemně nakrájíme. V míse smícháme citronovou šťávu, sůl, kajenský pepř a 1 lžíci oleje a promícháme s potočnicí. Tofu osušíme. V pánvi rozpálíme zbylý olej a tofu v něm na středním ohni po obou stranách asi 4 minuty smažíme, až lehce zhnědne. Nakrájíme na tenké plátky a upravíme se salátem na dezertní talířky.
Propolis
Propolis je pryskyřičná látka příjemné aromatické vůně. Je produktem stavební činnosti včely medonosné ve včelstvu.
Účinky
Surový propolis (propolis surový) má antimikrobiální vlastnosti, které se využívají ve formě mastí nebo roztoků. Většímu uplatnění v oficiální farmakologii brání obtížná standardizace způsobená velkou proměnlivostí jeho složení. Jako povrchové anestetikum se uplatňuje ve stomatologii, v kožním lékařství se propolis osvědčil proti houbovým onemocněním. Každé použití propolisu vyžaduje lékařský dohled. U některých lidí je reálná možnost nepříjemných alergických reakcí.
Použití na zuby
Tinktura zředěná vodou v poměru 1 : 2 je vhodná jako ústní voda.
Recept
Tinktura: 1 objemový díl propolisu rozmícháme ve 2 objemových dílech 96% etanolu. Ve vhodné nádobě s uzávěrem při pokojové teplotě a za občasného míchání macerujeme několik dní. Hrubé nečistoty ze získané suspenze odfiltrujeme přes několik gáz. Filtrací přes filtrační papír odstraníme zbytek kalu. Získaná tinktura je nasyceným roztokem propolisu. Podle potřeby ředíme etylalkoholem, glycerinem nebo vodou. Poznámka: Rozpouštění v etylalkoholu o nižších koncentracích (60–80 %) uvolňuje ze suroviny další látky rozpustné pouze ve vodě.
Ricinový olej
Ricinový olej se doporučuje jak na ošetření zhojených jizev, tak i jako forma teplého obkladu na kůži namožených částí těla. Ricinový olej je ideální na suchou pokožku, neboť ji regeneruje a zvláčňuje.
Účinky na zuby
Nikdy neužívejte ricinový olej vnitřně! V podstatě by mohl být ve vysokých dávkách jako jed. Kvůli svým projímavým účinkům se hodí pouze pro zevní použití.
Použití na zuby
Ricinový olej má projímavé účinky, a proto se jeho použití na zuby nedoporučuje.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Com